Get Adobe Flash player

Středověk neskončil, středověk trvá ...

Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdybychom však neměli chuť si v naší škole užít středověk trochu více zblízka.

     V druhém březnovém týdnu jsme totiž s kolegyní Janou Matějkovou uspořádali v ZŠ pro žáky se specifickými poruchami učení v Trutnově 3 - Voletinách středověký den. Předcházela mu samozřejmě několikatýdenní příprava, během níž si žáci barvili a šili oděvy, vyráběli šperky, zbroj, "zbraně", malovali kulisy, budovali středověké hrady a hradby, u nichž nechyběli rytíři, tvořili výukové materiály, psali rytířské příběhy aj. Pracovali jsme s velkým nasazením a přípravné činnosti se prolínaly řadou předmětů, především hodinami výtvarné výchovy, pracovního vyučování, dějepisu a dále pak výukou informatiky či českého jazyka.

     Ve čtvrtek odpoledne přípravy vyvrcholily proměnou učebny, kterou jsme se rozhodly pro žáky přichystat jako překvapení. A nápad to byl dobrý, protože všichni byli druhý den ráno zvědavi, cože se to skrývá za zamčenými dveřmi. A jen co se plni očekávání převlékli do svých kostýmů, středověký den nám mohl začít.

     Jedlo se, pilo, hodovalo i šermovalo... a aby rozum ani tělo nezahálely, také v různých disciplínách ve družstvech soutěžilo - například v lovu kance, házení věnečků na meč, ve středověké kresbě, přípravě hudebního či tanečního vystoupení, ve vědomostní soutěži "Riskuj", luštění kvízů a křížovek, nechyběl ani hazard - oblíbená hra v kostky a tak dále. Za své snažení byl každý vždy po právu odměněn. Svou výhru zodpovědně ukládali do vlastnoručně ušitých měšců a poté si zajisté řádně na čokoládových groších pochutnali.

     Rozptýlení během celého dne bylo vskutku dosti, nechyběla břišní tanečnice, přivítali jsme středověké šermíře - zástupce trutnovské skupiny historického šermu DURABO. Jejich přednáška i vystoupení nás velice zaujaly a oni sami nám zase chválili středověkou atmosféru. Děkujeme za jejich bezprostřední vstřícnost a velmi milou návštěvu. Jen středověká vědma se asi někde zatoulala, tak nám nezbývá, než si své životní osudy řídit sami.

     A velké poděkování též určitě patří všem, kteří nám s přípravami pomáhali.

Mgr. Kateřina Javůrková

Středověk v sedmé třídě (neskončil, trvá ...?)
... v dnešních dnech už můžeme prohlásit, že pro nás skončil. Trochu škoda (možná trochu více), opravdu jsme si ho společně užili. Nyní již však naši zvídavost poutá epocha novověku a ocitáme se v jeho rané fázi.

     V období středověku jsme se snažili prosadit také jako legendisté a tvůrci různých rytířských příběhů. Nejvíce jich bylo zasazeno do éry středověku vrcholného. V pozdním středověku jsme si zase třeba zkusili výtvarněji zpracovat Čtyři pražské artikuly (váží se k husitskému revolučnímu hnutí).

     Ne s velkým, ale spíše s obrovským nadšením se žáci pustili do psaní a nechali se unášet na vlnách dobové fantazie. Většina z prací se velmi zdařila a my vám nabízíme alespoň malou čtenářskou ochutnávku.

     Psalo se například o kněžně Elišce, která se nakonec přece jen šťastně provdala za prince Jakuba a na obrovské hostině se jedlo a pilo..., o zrádném Markovi či Martinovi, který kul pikle proti svému otci..., o křižáckých bojích u Jeruzalém..., o kněžně žijící na hradě Kuksu, kam byla pozvána řada rytířů... a jiné.

     Ty nejpovedenější výtvory uvádíme pro milovníky historie a žákovských příběhů níže celé. Tedy příjemnou zábavu.

Za svou šikovnou středověkou družinu Mgr. K. Javůrková a Mgr. J. Matějková

Z pera či spíše propisovací tužky Martina Jaroše vzešlo:

Princ Martin II.

     Jsem syn krále Martina I. Měl jsem bratra Dominika III. Otec pro nás na půdě našel dva meče a štíty.

     Začal nás trénovat u nás na královské zahradě. Po chvíli nás však zavolala naše sestra Sára na oběd. Asi po týdnu tréninku jsme oba dva meče ovládali jako svoje ruce.

     Jednoho dne nás otec poslal na výpravu. Každý jsme šli jinou cestou. Bratr narazil cestou na draka, co hlídal poklad. Ale já jsem šel s princem Xavierem do tvrdé bitvy. Krev tekla, hlavy lítaly, ale vyhráli jsme! Princ Xavier ale umřel...

     Řekl mi před smrtí toto: "Princi Martine, děkuji Ti za pomoc a na oplátku si vezmi moje zlato, můj štít a můj meč. Přinese Ti štěstí."

     Po pěti letech jsme se oba s bratrem vrátili. On s truhlou zlata a já s mečem, štítem a zlatem. Byla veliká oslava a jako dar jsme dostali koně a vybrali jsme si nevěstu. Já Lucii Margaritu I. a bratr Apolenu Magdalenu II.

Veronika Svobodová a Jakub Havrda společně vytvořili:

O princezně Alžbětě

     Bylo jedno království. Království vládnul hodný král jménem Jindřich a měl dceru jménem Alžběta. Nebyla pyšná ani krutá. Když jí bylo šestnáct let, musela se vdávat. Ale ona se vdávat nechtěla, tak proto utekla do hlubokého lesa.

     Tam se bojovalo. Princ uviděl princeznu, ale princezna se snažila utéct. Princ ji však chytil a odvedl do zámku.

     Princ byl zlý a namyšlený. Za pět let náhle onemocněl, uběhlo sedm dnů a zemřel. Jednoho dne přijel na zámek jeho bratr a s Alžbětou se do sebe zakoukali. Za pár dní se vzali a měli syna Petra.

     Když Petr povyrostl, chtěl vidět svého dědečka. Alžběta se také doslechla, že Jindřich, Petrův dědeček, umírá. Tak za ním jeli kočárem. Petr šel za dědečkem a ten ho poprosil, aby byl uspořádán ještě turnaj a aby byl turnaj v lukostřelbě mezi Petrem a jeho bratrancem. Petrův bratranec prohrál, Petr vyhrál a dostal věnec od svého dědečka.

Martin Matějíček vypráví:

Zraněný křižák

     Zraněný křižák se vláčí lesem a hledá pomoc. A jak jde lesem, z houštin vyskočí vlk a bojují proti sobě. Křižák zabodne vlka mečem a jde dál lesem. Uvidí vesnici a v ní mu pomůže Alžběta a ošetří mu rány, křižák tam přespí jednu noc a jde dál hledat svoje vojsko.

     Přijde ke království a zúčastní se bojů s Vítkovci. Vyhráli jen tak tak. Čekaly ho další zápasy. Buzici nad ním zvítězili. A jeden starý válečník mu řekl, že by mohl být dobrý rytíř. A tak starý pán ho začal trénovat a křižák byl čím dál lepší, trénoval ve dne i v noci.

     A pak měl zase zápas proti jednomu z Markvarticů. Byl to dobrý zápas, vyhrál, byl rád a pak šel hledat dál.

     Po dvaceti dnech našel svoje vojsko, které si dělalo starosti. Potom jeden křižák řekl: "Hurá, vůdce se vrátil." A udělali hostinu, byli šťastní a v bojích vyhrávali.

Dominik Toman sepsal:

Za krále Přemysla Otakara II.

     Jsem pod nadvládou krále Přemysla Otakara II. Jednou mně poslal zprávu, abych vzal své vojáky a abychom šli na tažení do Španělska.

     Došli jsme do Madridu a my jsme porazili krále Xaviho. Vzal jsem si Xaviho meč a brnění.

     Přišli jsme zpátky do Čech a já se oženil s Dagmarou VI. Měl jsem s ní dvě děti, syna Mojmíra I. a dceru Karolínu I.

     Přemysl Otakar II. poslal znovu zprávu, že se mám připojit k válečnému tažení. Měli jsme bojovat proti králi Saimonovi a to byl velmi mocný král a já se bál, že prohrajeme a že už se domů nevrátíme.

     Do Anglie jsme cestovali tři měsíce a když jsme tam dorazili a byli jsme před královským hradem, měl jsem ještě větší strach, než když jsme tam cestovali. Viděli nás už z dálky a začali střílet lukostřelci a zabili nám hodně vojáků. Když jsme porazili krále Saimona, bylo to jen tak tak. Z tří set vojáků, co jsme měli, nám zbylo jen dvacet pět vojáků. V Anglii jsem strávil devět let. Dobyli jsme skoro celou Anglii.

     Poté, co jsme sestavili novou armádu, po devíti letech, jsem se vrátil z Anglie a s Dagmarou jsem zplodil dva syny, Petra I. a Pavla I.

     A to je konec.

Třídní schůzky


Dne 23. 11. proběhnou v odpoledních hodinách třídní schůzky. Bližší informace v ŽK.

Projekt Příběhy bezpráví


Dne 23. 11. se v naší škole uskuteční projekt Příběhy bezpráví. Akce je určena nejstarším žákům. Proběhne filmová projekce, beseda s pamětníkem - letošním tématem jsou "Příběhy vzdoru".

Profesní orientace


Dne 1. 12. navštíví žáci 9. ročníku v rámci předmětu Volba povolání SOŠ a SOU Trutnov.

    


esf-horizontalni eu-img msmt-img opvk-img

   Škola je příspěvkovou organizací. Projekty a provoz této školy jsou spolufinancovány Evropskými fondy, MŠMT České republiky a Městem Trutnov.