Get Adobe Flash player

„Příběhy bezpráví“ v ZŠ ve Voletinách

cimg0425 resizeNaše škola je zapojena do projektu „Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách“. V letošním roce jsem vybrala pro dnešní dospívající generaci téma z novodobé historie už pro ni velice vzdálené, ale přesto dosti důležité a zásadní ve vývoji naší země – komunistická diktatura a perzekuce v 50. letech. Program sestával ze dvou částí – beseda s pamětníkem a filmová projekce.

V pondělí 2. prosince 2013 k nám tedy zavítala vzácná a velmi očekávaná návštěva. Bylo nám ctí přivítat paní Hanu Truncovou, která byla z politických důvodů devět let vězněna a život její i její rodiny provázela perzekuce totalitního režimu po desítky let. Druhou pamětnicí byla paní Marie Ryšavá, dcera politického vězně, která poznala svého tatínka pouze díky jedné návštěvě ve věznici ve Valdicích a jedné za zdmi pevnosti v Leopoldově. Když byl její otec v roce 1950 zatčen a roku 1951 odsouzen Státním soudem za velezradu, vyzvědačství a teror na dvacet dva let odnětí svobody, propadnutí celého jmění, ztrátě čestných práv občanských, bylo jí pouhých sedmnáct měsíců. Ji i její rodinu postihla rovněž komunistická perzekuce po desetiletí.

Dovolím si ve zkratce citovat: „... jednou v Leopoldově v roce 1957. Na tuto návštěvu se dobře pamatuji. Byl to pro mě zážitek, na který se nedá zapomenout. Jely jsme celou noc vlakem, ráno v pět hodin jsme byly v Leopoldově na nádraží. Z vlaku vystoupilo dosti lidí a všichni směřovali přes městečko do kopečku k věznici. Čekaly jsme na návštěvu v takovém malém domku, asi jako autobusová čekárna, namačkány s dalšími lidmi, kteří čekali také na návštěvu. Asi v devět hodin vyvolali naše jméno, přišel pro nás bachař a odvedl do návštěvní místnosti mezi valy opevnění, kde jsme prošly několika katry… Byly jsme se sestrou úplně v šoku, nepamatuji se, co jsme říkaly, po krátké návštěvě zase dvanáctihodinová cesta domů. Další návštěva, na kterou jsme měly jet o školních prázdninách v roce 1958, se již neuskutečnila…“

Obě pamětnice velice zajímavě a poutavě vyprávěly o svých životních osudech, jejich pronásledování, zážitcích z vězení, dalších dopadech na rodiny, na blízké či o účasti v třetím odboji… Všichni přítomní se zájmem a pozorně naslouchali, někteří se neubránili dojetí a slzám. Atmosféra byla místy i o to působivější, jelikož ji prostupovalo vědomí, že mezi posluchači (našimi žáky) sedí rodinný příslušník jedné z dam. S obdivuhodnou vitalitou a noblesou p. Truncová i p. Ryšavá s námi besedovaly, vytrvale a podrobně odpovídaly na naše dotazy a nakonec jsme se rozcházeli až po několika společně strávených hodinách.

Jaké to asi je – být označován a žít jako „nepřítel státu“?! Je dobře, že nám není dána příležitost to poznat, že…? Sami žáci odcházeli s pocity, že totalitu 50. let by rozhodně nechtěli zažít a věřme, že k obdobím nesvobody se naše společnost nenavrátí, přestože každá doba si nese své…

Jak již bylo uvedeno, součástí programu byla též filmová projekce. K danému období moderních československých dějin žáci zhlédli dokumentární film „Postavení mimo hru“, který jim pro ně srozumitelnou formou přibližoval osudy mladých československých hokejistů – těch, jež měli v Londýně 1950 obhajovat mistrovský titul, ale do Anglie už neodletěli… Dokumentem provází a vzpomíná jeden z perzekuovaných hráčů slavného hokejového mužstva, pan Augustin Bubník. Sportovní tematika byla žákům blízká a při dalších diskusích jsme rozvinuli téma politických procesů v 50. letech či například politizace sportu.

Závěrem nelze nezmínit, že ještě téhož večera po besedě mi p. Truncová zaslala e-mailovou zprávu s přiloženými fotografiemi. Z jejích vřelých slov bych ráda ocitovala: „S  dobrým pocitem jsme dnes odjížděly  ze  ZŠ  ve  Voletinách – děkujeme především Vám za organizaci besedy, děkujeme za zájem dalších Vašich kolegyň či kolegů, za zájem žákyň a žáků, bylo nám potěšením rozdávat své vzpomínky na dobu zahalenou dějinami spletitými - až dnešní historikové rozplétají lecjaký UZEL dávného mlčení a cenzurou ušlápnutou událost.....  Každá  generace si nese své břímě  na úkor životního časového prostoru – proto
právě dnes by měli lidé zacházet díky moderní technice se svým ČASEM tak, aby mohli žít svobodně. Děkujeme za dary a dárečky, za pohoštění - posílám momentky ze svého objektivu.
Zdravím i jménem Marušky Ryšavé Vás, všechny naše posluchače, posluchačky!
Hana Truncová“

Ještě jednou děkuji za nás za všechny, bylo velkým potěšením Vás obě osobně poznat. Zdravíme také pana Václava Macha, který se ze zdravotních důvodů besedy v naší škole nemohl zúčastnit.

Mgr. Kateřina Javůrková

(fotogalerie zde)

Z postřehů žáků…

Beseda mě zaujala. Mrzí mne, že jste to musely zažít. Já sám bych to nikdy zažít nechtěl…
(J. Legdan, 8. třída)

Beseda se mně velice líbila. Dozvěděl jsem se od přítomných pamětnic řadu informací. Na to, že jedné z nich bylo 89 let, tak mluvila velmi dobře a třeba patnáct minut v kuse…
(M. Matyska, 9. třída)

Film se mi moc líbil. Já osobně bych nechtěla žít ve vězení a pracovat v uranových dolech. Myslím si, že je velká škoda, že na mistrovství do Londýna neodjeli. Určitě by ho vyhráli. Velice hezky mluvil Augustin Bubník. Bylo to zajisté těžké období!
(V. Svobodová, 9. třída)

Důležité informace pro strávníky


Věnujte prosím pozornost informacím, týkajících se platby za obědy na měsíc září 2017. Více zde.











    


esf-horizontalni eu-img msmt-img opvk-img

   Škola je příspěvkovou organizací. Projekty a provoz této školy jsou spolufinancovány Evropskými fondy, MŠMT České republiky a Městem Trutnov.