SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ
CHARAKTERISTIKA
SPU znesnadňují žákům získávání požadovaných vědomostí a dovedností nejen na základní škole, ale často i na vyšších stupních vzdělávání (střední škola, vysoká škola). V dospělosti mohou SPU ovlivňovat výběr povolání. Důsledky SPU také mohou celoživotně negativně působit na psychiku jedince a tím ovlivňovat pracovní a osobní vztahy.
Školní výkony dětí s SPU neodpovídají jejich skutečným intelektovým schopnostem. SPU tak negativně ovlivňují školní úspěšnost a děti dlouhodobě neúspěšné mívají snížené sebehodnocení, uzavírají se do sebe, jsou úzkostné, nedokáží navazovat plnohodnotné sociální kontakty s vrstevníky. Velmi často ve spojení s SPU hrozí vznik poruch chování.Velmi důležité je včasné rozpoznání a diagnostika SPU (rodiče, pedagogové, PPP). Na základě přesné diagnostiky se stanoví konkrétní problematické oblasti žáka a volí se odpovídající reedukační postupy. Vhodné metody a postupy reedukace SPU mohou pomoci rychleji a snadněji překonat obtíže žáků a tím zmírnit či odstranit výše uvedené negativní dopady na život žáka.Žáci s diagnostikovanou SPU (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dysmuzie, dyspraxie, dyspinxie) jsou zahrnuti mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. SPU se mohou objevovat samostatně, ale často tvoří komplex poruch. Velmi často se pojí s ADHD.ZÁKLADNÍ DĚLENÍ UŽÍVANÉ V ČR
je specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami. Postihuje rychlost a správnost čtení, techniku čtení, porozumění čtenému textu.V některých případech se projevuje již v úplných počátcích čtení při rozpoznání a zapamatování si jednotlivých písmen, zvláště pak v rozlišování písmen tvarově podobných (b-d, s-z, t-j).Potíže činí i rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p).Obtíže nastávají při spojování hlásek v slabiku a posléze souvislém čtení slov (to souvisí s oslabením v oblasti spolupráce mozkových hemisfér i v souvislosti s očními pohyby).
je specifická porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tedy čitelnost a úpravu. Je vázána na estetickou úroveň psaní.Postihuje zejména schopnost napodobit tvar písmen a řazení písmen, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné.Žáci postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení liniatury a výšky písma.Píší pomalu, namáhavě, často u nich zjišťujeme chybné držení psacího náčiní.Přílišné soustředění na grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na pravopisné jevy.
je specifická porucha pravopisu, která je velmi úzce a často spojena s dyslexií. Vystupují zde do popředí specifické poruchy řeči a nedostatky ve sluchovém vnímání.Znemožňuje dítěti správné zapsání všech písmen ve správném pořadí včetně délek, měkkosti.V počátcích školní docházky (1. – 3. ročníku) se vyskytuje velké množství tzv. dysortografických chyb: vynechávky, záměny písmen, inverze, zkomoleniny, nesprávně umístěné nebo vynechané vyznačení délek samohlásek, chyby v měkčení.Postupně a při kvalitní péči dělá dítě těchto chyb méně, ale na správné napsání potřebuje více času než ostatní žáci.V časově limitovaných úkolech (diktáty, písemné prověrky v jakémkoliv předmětu) se dysortografické chyby znovu objevují, přibývají chyby pravopisné i v jevech, které si dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit.
je porucha matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii.
je specifická porucha hudebnosti - schopnosti vnímání a reprodukce hudby, osvojování hudebních dovedností.
je specifická porucha kreslení. Kresebný projev dítěte je nápadně primitivní, charakteristická je neschopnost spodobnit danou představu nebo tvar způsobem adekvátním k věku dítěte.
je specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Je nazývána též syndrom nešikovného dítěte.
ETIOLOGIE – PŘÍČINY VZNIKU SPU
- genetické vlivy
- lehká mozková dysfunkce (LMD, v současné době pojmy ADHD, ADD) - drobné poškození mozku v prenatálním, perinatálním a postnatálním období
- kombinace lehké mozkové dysfunkce a dědičnosti
- neurotická nebo nezjištěná etiologie
REEDUKACE - NÁPRAVA
Při reedukaci zaměřené jak na oslabené funkce, tak na rozvoj osobnosti dětí, bychom se měli řídit následujícími zásadami:
- trpělivost, klid a optimistický výhled do budoucnosti (s postupující zralostí nervové soustavy ubývají obtíže, kterými dítě trpí, a při správném výchovném vedení a léčení jsou v pozdějším věku sotva patrné)
- nešetřeme povzbuzením, pochvalou a oceněním za dobré výkony a především za projevenou snahu- nedopusťme, aby se dítě naučilo něčemu špatně- pokud je to možné, spolupracujeme s dítětem (snažíme se předejít chybám v jeho práci či nevhodnému chování; důležité je, aby si dítě uvědomovalo náš zájem a oporu)- málo a často (dítěti vyhovuje spíše krátké a častější učení než soustavné zatěžování jeho pozornosti; je třeba dovolit mu častější přestávky k odpočinku, rychleji střídat úkoly a využívat různých příležitostí k procvičování a opakování)- využívejme zájmu dítěte (zájem podněcuje a pomáhá udržet pozornost)- hodně pohybu (dítě potřebuje pohybové uvolnění, aby mohlo soustředěněji pracovat; volná hra a pohyb poskytují odpočinek pro nervovou soustavu; takovému dítěti však nevyhovuje tréninkový režim ve sportovních kroužcích)
- nepřipusťme, aby vznikl u dítěte pocit méněcennosti (je třeba dítě chránit před příliš opakovanými zážitky neúspěchu)- pracujeme s dítětem pokud možno za dokonalého soustředění (vyloučíme všechny rušivé podněty)- výkony dítěte hodnoťme spravedlivě (s přihlédnutím k jeho možnostem)- vytvořme ovzduší spolupráce (dítě se má cítit spokojeně, má prožívat pocity radosti; měli bychom využít každé příležitosti, kdy dítě může s něčím pomoci)- volit vhodné zaměstnání (děti nebývají studijními typy; v praktickém povolání se osvědčují lépe, než naznačovala jejich školní kariéra)DÍTĚ S SPU V RODINĚ
Děti, u kterých se ve školním věku projevují poruchy učení, nejsou před nástupem do školy nijak nápadně odlišné od svých vrstevníků – proto si ani rodiče nevšimnou nějakých nápadností.
Děti, které trpí specifickými poruchami učení, vyžadují zpravidla pomoc rodičů již v prvním pololetí první třídy.
Rodič by měl dítěti dát najevo své uznání, pochopení, učit se s ním, věnovat se mu, motivovat.
Neměla by chybět spolupráce se školou, vysvětlení situace, společná kooperace a reedukace….jednotné vedení, metody, přístupy…
Zklamání přichází, když se rodiče s dítětem učí, opakují s ním někdy i víc než hodinu denně, ale výsledky se nedostavují. Jejich práce není oceněna ani lepším výkonem dítěte, ani učitelem, který se může domnívat, že domácí příprava není dostatečná.
